„Zedničtí učni vymetají pražské antikvariáty, aby si rozšířili knihovničku o dalšího Čepa, Bunina, Dobraczyńského, Stefana Zweiga, Leskova, Wericha, Mauriaca, Čapka, Nepila nebo Mertla. Scéna jak z jiného světa. V Praze osmdesátých let 20. století skutečnost. Proč to ti kluci dělali? (…) Měli silnou motivaci. V knížkách, po kterých slídili, cítili hodnotu… Kde se o nich zedníci dozvěděli? Kdo jim o nich řekl? Odpověď: Karel Herbst.“ (zkráceně z předmluvy Boba Fliedra) Otec Karel byl vždycky známý tím, že při svých promluvách, duchovních cvičeních a přednáškách používal úryvky z beletrie. Často šlo o knihy, ve kterých bychom duchovní pointu ani nehledali. Příběhy uměl použít tak, aby posluchačům otevíraly oči i srdce pro hodnoty všelidské i pro pravdy evangelia. Z velké zásobárny oblíbených knih a povídek jich do této publikace vybral třicet. Směsice je to velmi pestrá – od Jana Nerudy a J. Š. Baara přes F. M. Dostojevského, až po Alexe Haleye a Františka Nepila. Ke každé ukázce napsal krátký úvod, v němž nastiňuje myšlenku, která ho oslovila a může inspirovat také čtenáře.